Archiv rubriky: Rubrika

POSTAVY

dcera vzhledem k P.
družka vzhledem k P.
nedcera vzhledem k P., dcera družky
nevnučka vzhledem k P., dcera nedcery

P., sestra a sestřenice nevnučky, manžel nedcery ve zmínce

1 — Dveře _________________________________________________________________________________

Dcera v šedém triku se dvěma kříži, jedním vzpřímeným a druhým obráceným, družka ve svetru, nově příchozí nedcera a nevnučka v kabátech.

NEDCERA   Dobrý večer, ahoj.
NEVNUČKA   Dobrý večer.
DRUŽKA   Ahoj.
DCERA   Dobrý večer.
NEVNUČKA   Ahoj.
rozpačitě smutné pohledy, třesení rukou

2 — Obývací pokoj __________________________________________________________________________

Na stolku a gauči papíry a různorodé předměty, v rohu tři sloupce knih, u zdi napůl vyprázdněná otevřená knihovna, na zdi obrazy.

DCERA   Tak tady, můžete si vzít, co chcete… chabě mávne ke knihovně
DCERA   Obrázky… obejde stolek a podává rám, na něm je srovnáno několik papírů
DCERA   Našli jsme tohle.
DCERA   Akorát ten portrét, ten portrét bych si chtěla nechat, jestli můžu.
NEVNUČKA   Jasně, určitě.
DRUŽKA   Je si hrozně podobnej.
NEDCERA   To už je taky dávno…
NEDCERA   Hele, Lecha jarní. To už ani nevím, kdys dělala.
NEVNUČKA   To si pamatuju.
NEDCERA   Jo? Tos ještě pořádně neuměla psát.
NEVNUČKA   Ts, uměla, nemám obrácené J, podívej.
Prohlížejí si obrázky, pak je odloží na stolek. Nedcera s nevnučkou přejdou ke knihovně. Každá začne z jedné strany, procházejí knížky, občas nějakou vytáhnou a prolistují, občas položí na zem. Pak se vymění.
NEVNUČKA   Můj profesor by měl mít radost, já normálně poznávám tituly.

Dcera sedí na gauči a probírá se věcmi na stolku.
DCERA   Taky jsme objevili tohle: otevírá krabičku se štosem papírů
Nedcera se dívá, o co jde.
DCERA   Znáte to? Sepsal vzpomínky.
NEVNUČKA   Jo, pamatuju si, že o tom mluvil.
Nedcera vytahuje „Námět na knihu nebo film“ a starou pohádku.
DCERA   Říkala jsem si, že by se to mohlo vydat.
DCERA   Podělili bysme se o náklady.

DCERA   k nevnučce Je tady spousta knih o umění.
DCERA   k nevnučce Nelíbilo by se ti tohle? podává jí vetchou papírovou slohu s nápisem Slovenské lidové ornamenty
NEVNUČKA   Asi ne, díky.
NEDCERA   A tohle nechceš? podává nevnučce knihy Vždyť to jsou taky pěkné věci.
NEVNUČKA   No jo, ale s tím, kolik toho je, kolik mám místa v knihovně a jak moc čtu…
NEVNUČKA   Vlastně nečtu.

DCERA   Tohle jsem si odložila. k nevnučce Nechtěla bys to?
NEVNUČKA   bere si knihu No… a… odložila jste si to, že vás to zajímá, nebo jak to myslíte?
DCERA   No, já bych si to přečetla.
DCERA   Ale až někdy. Teď nemám moc čas.
NEVNUČKA   Tak to jsme na tom asi podobně.
NEDCERA   Jedna byste mohly začít, myslet na to a pak to předat dál.
NEVNUČKA   A kdo začne?
DCERA   Já bych asi až později.
NEVNUČKA   Aha. Tak já na to budu myslet…

Nevnučka se od knihovny přesune na zem a přerovnává hromady knih.
NEDCERA   překročí ji Co děláš?
NEVNUČKA   Já už jsem skončila a teď to protřizuju. Je toho fakt moc. vrací knihu zpátky
NEDCERA   Ty to vracíš?
NEVNUČKA   Snažím se uvažovat prakticky. Tolik toho nepřečtu, ani to nemám kam dát.
Nedcera ještě chvíli prochází knihovnu, pak se přidá k nevnučce na zemi.
NEDCERA   Budeme číst tohle… váhá, pak několik knih opět zasouvá do police
DRUŽKA   Ale vždyť si to vemte.
NEDCERA   Abysme ale zase nezahltily náš regál.
Dcera je trochu zoufale pozoruje.

DCERA   No, a na gauči jsou vtipy.
DCERA   Nechcete vtipy?

3 — Pracovna ________________________________________________________________________________

Pracovní stůl s mnoha šuplíky, police s knihami a různými předměty, na posteli narovnané košile a další prádlo, u postele noční stolek, v rohu křeslo, na zdi obrazy.
Nedcera s nevnučkou se chvíli dívají, pak začnou vysouvat šuplíky.
DRUŽKA   Takových věcí, pěkných. Něco už dneska vůbec nejde sehnat.
DRUŽKA   Tohle všechno používal.
DRUŽKA   Představa, že to všechno leží v kontejneru…

Nedcera objeví čtyři kalkulačky.
NEDCERA   Máte kalkulačky? Se sestrou?
NEDCERA   ke družce a dceři Obě odchodily gympl s mou kalkulačkou z vejšky.
NEVNUČKA   Já už to nepotřebuju, teďka mám.
Družka se ohýbá za noční stolek a vytahuje ze zásuvky lampičku. Přijde k pracovnímu stolu.
DRUŽKA   Takovou lampičku jsem našla. ukazuje nedceři
NEVNUČKA   dívá se na lampičku
DRUŽKA   znejistěna Chceš ji? Vem si ji. podává lampičku nevnučce
NEVNUČKA   Ne, nechci, dobrý.
Družka stále nabízí.
NEVNUČKA   Fakt ne.
DRUŽKA   po chvíli pokračuje Dám si ji do pokoje.
DRUŽKA   Škoda, že se mi nevejde na ten stolek.
NEDCERA   To by chtělo klips nebo něco. Jako takovýty na čtení.
DRUŽKA   No.

Nedcera na polici nachází slaměnou sošku koně.
NEDCERA   A tady je ten koník. Ten s ním byl taky všude. k družce Už v tom bytě v Kohoutovicích. Pamatuješ?
DRUŽKA   No… prohlíží si koníka
NEDCERA   Nechceš si ho vzít?
Družka si dál prohlíží koníka, trochu smutně.
NEDCERA   Tak si vem koníka, mami, ať máš památku na P. Někde si ho vystavíš.

zpátky u nočního stolku
DRUŽKA   A budík. k nevnučce Nechceš budík?
NEDCERA   bere budík do ruky
NEVNUČKA   Ne…
NEVNUČKA   Počkej, to svítí?
DRUŽKA   No, v noci to svítí.
NEVNUČKA   bere si budík od nedcery Tyjo, že bych si to vzala…
Nedcera se na nevnučku nepřesvědčeně podívá.
NEVNUČKA   Já jsem takovej noční potřebovala.
NEVNUČKA   Akorát není moc dobrý to sledovat, když nemůžeš usnout. hledá zapínací tlačítko a nejistě si budík prohlíží
DRUŽKA a NEDCERA   souhlasně No to teda není.
Nevnučka rozsvítí hodiny, všímá si, že mají kabel i baterku.
NEVNUČKA   nerozhodnutě Já si to fakt vezmu.
NEVNUČKA   To bude zlo.

4 — Kuchyň, předsíň a obývací pokoj _____________________________________________________________

Dcera, družka a nedcera v kuchyni, nevnučka rovná věci v obýváku.
DRUŽKA   Pojďte se podívat ještě sem…
DRUŽKA   k nevnučce Nechceš nějakej hrnek?
NEVNUČKA   To asi fakt ne.
Nevnučka se dívá na bedýnku s nádobím stojící vedle bedny s knihami.
NEVNUČKA   k nedceři Proboha, na co máš ty talíře?
NEDCERA   přichází To má babička.
NEDCERA   ke družce Ty dečky k tomu chceš taky?
DRUŽKA   Já jsem to tím jenom proložila, aby se to nerozbilo.
NEVNUČKA   prohlíží si předmět pod bílou plachtou A co je tohle?
NEDCERA   Obraz.

DCERA   Já jsem tady taky našla rádio. A nemohla jsem ho pořád zapnout.
DCERA   A potom přijdu a slyším něco šumět, a ono je to to rádio.

NEVNUČKA   prohlíží si plakát na stěně Vezmu si mapu.
NEVNUČKA   Jak moc se změnily hranice od roku 1991?
DCERA   přichází, dívá se na mapu Je tady ještě Československo…

DRUŽKA   z kuchyně Nechcete mikrovlnku?
NEDCERA   No, my už jsme se tomu úspěšně vyhýbali tak dlouho… Takže asi nechceme. Však ono to taky není úplně zdravý.
DRUŽKA   Hm.
Nevnučka přichází do kuchyně, všímá si na stole kravaty a obrací ji lícem nahoru.
DRUŽKA   Tohle měl od tebe… nebo od sestřenky?
NEVNUČKA   Ode mě.
DRUŽKA   Tak si to vem. Budeš mít něco po P.
NEVNUČKA   Díky, spíš ne.
NEVNUČKA   Myslím, že už toho po P. mám fakt hodně.

Družka s dcerou prochází věci v šatně. Vytahují masážní pás.
DCERA   Hele, tohle je taky dobrý.
DCERA   Já jsem to našla, a pak jsem to zkoušela, ale když jsem si to oblíkla, tak jsem nemohla dýchat.
DCERA   Nechceš to?
DRUŽKA   bere si pás No to já už ale tuplem nebudu moct dýchat.
DRUŽKA   Teď ti mám takovej provinilej pocit, když jsme tady byly s holkama uklízet, asi jsme od toho vyhodily nádstavnej pásek.
NEDCERA   dívá se na ně To je jedno, to se dá dodělat.

Všichni zpátky v obývacím pokoji.
DCERA   No jo, tak co ještě…
NEVNUČKA   bere ze stolku obrázkovou knížku s fotkou Paříže a rozkládá ji Hele, to by se mohlo líbit sestře!
NEVNUČKA   To jsou pohlednice, to je dobrý.
NEDCERA   dívá se nejdřív skepticky, potom zaujatě To by mohlo. k dceři a družce Ona je sestra takovej milovník Paříže. Pořád by tam chtěla jet, ale táta nemá rád Francouze.
NEDCERA   Tak to má slíbené za maturitu.

Všichni v předsíni.
DCERA   Ještě nějaké věci jsou ve sklepě, to budu muset probrat.
DCERA   A je tam i psací stroj, takový ten starý. hledá v telefonu fotku, ukazuje
DCERA   Nechcete psací stroj?
NEDCERA a NEVNUČKA   Ne…
DCERA   Já vůbec nevím, co mám s tím vším dělat.
DCERA   Ještě se poptáme, jestli by to třeba nechtěli v divadle, nebo pro nějaký retro film. Nebo tak.
DRUŽKA   Já mám známého, co vykupuje starožitný nábytek.
DRUŽKA   Tohle není moc nábytek, ale třeba by nás někam odkázal.
DCERA   A ty knížky do nějakého antikvariátu.
NEVNUČKA   Oni už to nikde nechcou. A ani se to skoro nevyplatí.
DCERA   Tak aspoň ty naučné slovníky. To jsme pořád používali, když jsem byla malá.
DCERA   Byla by to škoda, jsou fakt pěkné.
DRUŽKA   Nebo teďka se dá taky zavolat takové službě, oni si odváží knížky, a berou prej všechny knížky, a pak to vozí po nemocnicích, domovech důchodců a tak.
NEDCERA   To by bylo dobrý, no.
DRUŽKA   Však ještě taky sousedi si třeba něco odnesou.

NEDCERA   k nevnučce Jak to poberem?
NEVNUČKA   Nevím, šla bych na víckrát.
NEDCERA   Nebo můžu přijet s autem.
DRUŽKA   Kde stojíš?
NEDCERA   No, daleko ne, ale je to až na konci parkoviště.

5 — Auto, ulice a družčin dům _________________________________________________________________

Nedcera zastavuje před domem.
NEDCERA   k nevnučce Pomož babičce s věcma, jo?
NEVNUČKA   Ok.
Všichni vystupují z auta. Nedcera otevírá kufr, dělí si tašky.
Nevnučka se otočí s taškou na rameni. Ozve se melodie.
NEVNUČKA   To je to rádio! otáčí se tam a zpátky, síla zvuku rádia se mění
DRUŽKA   No to je dobrý.

Družka a nevnučka stoupají po schodech. Družka nese batoh, kabelku a zabalený obraz, nevnučka krabici s nádobím a tašku s rádiem.
DRUŽKA   odemyká, vstupuje do dveří a opatrně pokládá obraz Je to…
DRUŽKA   Je to takový divný brát si domů…
DRUŽKA   … víš, jak to myslím…?
NEVNUČKA   Vím…
obě rozpačitě stojí
DRUŽKA   Počkej, ještě ti dám čokoládu… zmizí v kuchyni a po chvíli se vrátí s velkou tabulkou
DRUŽKA   Na, vem to domů. To je od dcery.
NEVNUČKA   Eh, tak dík.
obejmou se, obě trochu smutně:
NEVNUČKA   Tak ahoj.
DRUŽKA   Ahoj.

Get

• up
• in
• out and away

Let’s hold
An assembly
Pulled into the hallway
I’ve commited, all safe
A saddening leaving to execute
Your today’s version is so snug to fit in with

Tak a jsme tady, no.
Dávej prosímtě jenom pozor a nechoď moc ke kraji. Budeš tady mít to ticho, cos tak chtěla. A když tě to přestane bavit, taky si můžeš pěkně zařvat a odpověď na sebe nenechá čekat. [Haha.] Tos chtěla slyšet, co? Každopádně, docela příjemná společnost, ne. Mně by se to teda líbilo. No nic. V tašce máš obědy, mělo by to stačit. Kdyžtak vysílej. Tak dobrou zábavu, dělej, co umíš – a dost spi. Seš pěkně zelená, poslouchej, ten vzduch ti udělá jedině dobře. Co je?… Beztak to máš z toho čtení v autě. Běž radši někam bokem, ať si to tady zbytečně nezasviníš. Hlavně si to nenapliv do dlaní, už nemám kapesníky.

Stromy ohraničené plotem.

, sundala jsem záclony, stáhla jsem je z tyčky a tyčku jako z kůže, pak jsem je konečně hodila do modrého pytle, po krátkém zaváhání, kdy jsem je na čas odložila na sloupek, kdyby si někdo rozmyslel mávnutí rukou a chtěl přece jen znovu zakrýt to odhalené okno a vnitřnosti za ním.
Naladila jsem hodiny na správný čas a na/o správných pár minut dopředu.

Stála jsem nahoře u ¿jabloní? a vysazovala tyčku. Vysazovala ven i s velkým betonovým sloupkem, zasazovala zemi ránu tou dírou, která po ní zbyla. A pak jsme stáli dva a drželi tyčku v ruce, nevědouce co s ní, usmíval se mrzutě vesele, ach,-ale—vždyť-na-tom-jen-nezáleží, protože neplánuju, a rozplynulo se, že nevím, jestli jsem někoho o dvě hodiny dřív vážně majzla kastrólem, nebo to byla jen šílená hromadná noční můra.

Průběžně projelo několik vlaků, abychom se prostě chvíli nemohli slyšet a jenom na terase pili pomyslný čaj, nebo kafe, který si tam někdy určitě dáme v jedno nedělní dopoledne, a vzduch kolem nás plynul zvolna dolů, po travěných schodech ke trati a k řece, meandroval kolem komína až do sluncem vyběleného města.

Odšroubovala jsem několik háčků a poliček .
, a zjistila, že na svou ceduli si budu muset počkat.

Otevřela okno a překvapeným pohledům dole nakonec prostě zamávala.
Prkna se zhoupla, podlaha vedla centi-/deci- metrovou polemiku o pevnosti s časem pod nohama člověka a nakonec všichni přežili.

Tak už ji máte.

Nad stolem pod dohledem lampy jsem z vlasů začala sypat listí

– suché
– rostou, a to je teprve březen

pár hlubokých
myšlenek
o životě
a

Od druhé se toho odpoledne nestalo vůbec nic dramatického.