Archiv rubriky: <li>Terárium</li>

Kolébám tě ve své lebce
Neusínej na nálepce
Mé pohádky zavádí tě
Vnímavé a bystré dítě
Bezprostřední účelnosti
Myslet si mi není dosti
Zatím pouze, ale čelím
Vráskám vlastním nedospělým

Běžně dětská postel žebrovaná
Noc co noc být za šprušlemi sama…

Nad pelestí teď visí má hlava
Civí do tmy, v šeru popelavá
Houpe se jak stojím na svých poduškách
Svět jako když chodívala kolem Maruška

Holedbat se nesluší, že hluše klesám na duši
Já vím
V polámaných džbáncích mléčná stopa na dně
Uši přilepím
Podlaha teď hledí nepořádně, s prachem kakao
Usmívám se, říkám ‚nic se nestalo‘

Jednu vtipnou kaši
a místnost prázdných židlí
Účtujte mi k snídani
Nevyplácí se mi od podlahy lačná vítat svítání

Pojď,
Pojďte pane, nebo možná paní
Pro si věru jsem
Klidně do večera, klidně po čas ranní
Nejsem ovšem proti

Mysl má se toulá, co tě těší víc?
Hádanky a skřítci, či blažené nic?
Zkoušejíc tvé botičky a šatky
Byla bych snad raděj pro pohádky

Pojďme, sedneme si k tomu
Uchylme se k nějakému domů
Maminka nám spíchla sladké pusinky
Bavlnkové světy, z vaty peřinky
Hladce obracet je v prstech, potom zaprášit
Všechny sníst a zhltat, žádnou nepoužít

Budiž krásná, nebuď smutná, dobrou noc
Jakáť jsem jen zněla, nechci moc
Budiž krásná, budiž krutá, dobrý den
Nemám žádný plán a přesto s tím chci ven

Jedna bezkrká a žádná bezpáteřní
Usni klidná, usni krytá, věř mi

I had a dream tonight again
It was you and me this time
And you were off to die
(Hey Anna!)
We climbed the rocks up just to find
A cloakroom fortress
So we closed in, urged to hide
And surprisingly
Stumbled across two ancestors of ours
Well, ancestors in school terms, believed to be dead long time
Yet they were there, all flesh and blood
Selling art to make a living

I saw
You were sitting, your lip falling
The upper one not stiff as well
Your eyes pulled in, the vacuum be it –
I think you should be charged again
With not stopping right before
You fell to commit dawning crime
Quite against your ideology

Oh the tree
Thought we were gifted to still have it
But when the lights came tip the floor
I got so repulsed I almost cut it

A message came
That my sister somewhere skiing
Had just passed out at the turnstiles,
Losing place in queue for poma
But as was later heard to say,
She hadn’t seen it coming

And there I was
Not to think that I
Not to think that I
Was not thinking at all
A steamy stream got outta my head
Too much under pressure, yo‘
Now I reckon
It wasn’t punk enough to count

And then I melted for a while
Quitting trials to be cool,
All so warmed up in your arms
And one wonderful phrase we tasted
Thanks to pace of my goodbyes

Having finnished
I see my body taking long deep breaths
Guess it’s stealing back the ones I owe it
I’m close to think it’s vaporizing me
It always has some great style to it in my head
…yes
I kinda aimed at fainting
And seeing colours when I finally
Stop missing on my mission

Do you wanna build a snowman?
Please let’s go and build a snowman!
At least for effect
And its taking someone else

Byla dítětem oslav. Stála skoro v centru dění, ačkoli se spíš jen dívala. Někteří lidé ji chvíli obdivovali, a pak si sedli. Sledovala je, jak se baví, a pila. Mluvili přes sebe, o všem možném. U toho něco jedli a hlasitě cinkali příbory, snad aby bylo toho hluku víc. Pak postupně odkládali své talíře a vidličky na stůl mezi jiné věci. Byly tu skleničky od vína, sfouknuté svíčky na kraji dezertového talířku, drobky dortu vedle džusu, korková zátka. Čísi foťák, který toho večera ani jednou nemrkl.

Zůstala, dokud všichni neodešli. A ani potom se nepohnula. Jen upustila první okvětní list.

„Prostě uletěl?! Jak mohl prostě uletět? To se tak běžně stává? To snad není možné… Nechala jsi otevřené okno? Vždyť jsem ti předtím říkal, že je nemáš nechávat otevřená, když je nikdo nehlídá. Vítr pak obyčejně v místnostech rozfoukává věci. Ale tohle… Můj motýlek… To krásné zbarvení a jemnost, ta elegance, když se tak nosil před zraky ostatních, ten vzor… Byl to můj oblíbený. Prvotřídní kousek. Cennost. Drahá záležitost. Takový se jen málokdy vidí, a už vůbec není lehce k sehnání. Ale ne. On prostě uletěl…

Co mám teď dělat? Budu si muset dnes večer na tu schůzku vzít kravatu.“