Okno prodlužovalo a rozšiřovalo pokoj do proluky, která ještě bděla ve zjasněném večerním klidu. Věci při pohledu zezadu místnosti jaksi zploštěly a ukazovaly se jen ve svých obrysech coby stíny na osvětlených plochách. Tím jediným, co zůstalo plastické, byly dvě bílé králičí uši.