Kolébám tě ve své lebce
Neusínej na nálepce
Mé pohádky zavádí tě
Vnímavé a bystré dítě
Bezprostřední účelnosti
Myslet si mi není dosti
Zatím pouze, ale čelím
Vráskám vlastním nedospělým
Běžně dětská postel žebrovaná
Noc co noc být za šprušlemi sama…
Nad pelestí teď visí má hlava
Civí do tmy, v šeru popelavá
Houpe se jak stojím na svých poduškách
Svět jako když chodívala kolem Maruška
Holedbat se nesluší, že hluše klesám na duši
Já vím
V polámaných džbáncích mléčná stopa na dně
Uši přilepím
Podlaha teď hledí nepořádně, s prachem kakao
Usmívám se, říkám ‚nic se nestalo‘
Jednu vtipnou kaši
a místnost prázdných židlí
Účtujte mi k snídani
Nevyplácí se mi od podlahy lačná vítat svítání
Pojď,
Pojďte pane, nebo možná paní
Pro si věru jsem
Klidně do večera, klidně po čas ranní
Nejsem ovšem proti
Mysl má se toulá, co tě těší víc?
Hádanky a skřítci, či blažené nic?
Zkoušejíc tvé botičky a šatky
Byla bych snad raděj pro pohádky
Pojďme, sedneme si k tomu
Uchylme se k nějakému domů
Maminka nám spíchla sladké pusinky
Bavlnkové světy, z vaty peřinky
Hladce obracet je v prstech, potom zaprášit
Všechny sníst a zhltat, žádnou nepoužít
Budiž krásná, nebuď smutná, dobrou noc
Jakáť jsem jen zněla, nechci moc
Budiž krásná, budiž krutá, dobrý den
Nemám žádný plán a přesto s tím chci ven
Jedna bezkrká a žádná bezpáteřní
Usni klidná, usni krytá, věř mi