Archiv autora: V.

Hnusíš se mi

zarytý v zemi, ne nade všemi
.

Ty taky

Protáčíš zraky a pitvoříš (s)věty

Podobné vosy topí se v džusu
.

V kulatých prstech na kulatých

dlaních

Svíráš pár listů, teplý pot na nich

Nemůžeš otočit
.

Stojí ti za to žít

pro podobné kecy?
.

Vlastně jsi

Jen unavená

Snad nikdo jiný z toho nic nemá

Ani ty
.

Přišitý

K tomu, co nesnášíš

Nervózní, prudérní o s t r a ž i t ý

Hádáš se o tom, co ti kdo dal

Své hluché slepoty přenášíš dál
.

protože se tváříš, že s tebou vyjebávám, tak to asi dělám
.

Kňučí, jako by byl bitý
.

to nechápu

Ten čísi pocit, že uvažuješ logicky

Vždycky a na vždycky

Se budeš jenom rozohňovat

– když v každé látce najdeš křesadlo –

A potom hasit, co tě nepálí

Jaké ožehavé téma
.

Co tak kdybyste

Mě už nechali?

Jsem prostě zajímavá.
.

Jak mě to nechává

Všechno dost chladnou.
.

Děláš výjimky tam, kde tě nikdo nežádá

možná šlechetné

ale asi jako staré brnění na schodech
.

Nějak ti všude došel dech

A co s tím nevíš sama

Ráno rozhnisaná

Připij na popel
.

Naco se s tím ladit?

Prostě máme každá

Úplně jinou vizi

A jsme poněkud

Nekompatibilní

Až ti to začne

Zítra zase vadit

Není čas přiznat si

Že věci časem mizí?
.

Je to tak marné

Víš, že se nedívá

Uhne kam může

Víš, že jí vadívá

Že se tak snažíš
.

A tys ho taky mohla nechat být

Když sis nebyla jistá

Hračky ti jsou malé?
.

Je ve mně plno nenávisti

Kdybych chtěla
.
.
.
Parodické řetězáky vykřičených hlasů
.
zvratky retrospektivně
.
.

Filtry co jemná síta

Dík nim to leckdo schytá

Často i tolikrát, kolikrát se ježil

Kdo v šedých škálách výš

Ten patrně přežil

Jak se to hodí

Aby se vyhodila

Aby to všechno provždy smyla

A hodila se do gala

Tím i do klidu

Na copak ovšem narazila

Když jednu věc si nechala –

Ty samé řetězce

Nukleotidu

?

Seděla tam a možná se i dívala pouze do svíčky, když to říkala; nevzhlédla jsem, abych to zjistila.
„Ale já to beru jako pozitivní věc, že je tu takový klid. Člověk sem rád přijde zrelaxovat a odpočinout si po celém dnu. A konečně nemusí nic vysvětlovat a na nic odpovídat.“
Nerozuměl jí?
„Nemusí nic vysvětlovat a obhajovat se, je tu pro sebe, nikdo po něm nic nechce.“
Zopakovala to nejdůležitější a při tom na vysvětlování kladla zvláštní důraz.
„Většinou jsou lidi, co tohle chodí dělat, introverti.“
Teď se dívala zpříma a jakoby s úsměvem.
Nechápal?

Po každém konci připuštěné znova

Dřívějších plánů náhlý krach

V mlčící chvíli pronesená slova