Tiše přesunuto
Namísto sem
-
-
Místo pro otázky
Archiv autora: V.
A je to tak, že komplikované a smutné věci nosí inspiraci.
Není to jinotajné, jen ilustrativní. Pm me im case you mind seeing this.
Trochu takové jako máčení velikonočních vajíček v po vodě plovoucích olejovitých barvách.
Na papírečku titěrňoučce útlou pentelkou. Vemte si lupičku a proti sluníčku hledejte šťávu z citrónků. _Ale takhle to nebylo._ Já vím.
Umíme nakreslit čáru mezi ilustrativním a jinotajným? Kam se vejde větrání přetlaků v hlavě? A kam písničky, kterými se člověk krmí?
Vnímala jsem v tom _chceme to spravit_. Ale tak ta věta nezněla. Třeba to bylo účelně řečeno takto. Aby to tak neznělo a nedalo se to zmást. Já vím já vím. Tak proč jsem si to tam stejně nacpala?
Protože jsem se toho lekla? Protože jsem tady zvyklá fungovat takovým způsobem? Já nevím.
Mám spoustu keců. Úplně mě bolí si to číst. Pořád nevyjádřené, pořád zavádějící, přestřelené, podstřelené, špatně… Celkově působící sobecky. (Je to sobecké! Je to sobecké?)
Je vůbec možné vyjádřit se dobře, když je těch věcí k řečení takové množství?
A pořád si myslím, že ty pořádné a pro mě správné vztahy jsou ty, kde se mi tohle neděje. Kde stačí říct pět slov a víš, a zároveň klidně plácneš svých pět slov a zapomeneš na ně, protože celkem jistě v pořádku dojdou, a když náhodou ne, prostě se to nějak vyřeší. Toto mi vážně neprospívá.
Kdybych byla režisér, natočila bych o tom film. Kdybych byla spisovatel, napsala bych o tom knihu. Kdybych byla umělec, ehm…
Ne, kdybych byla režisér, natočila bych takový film, ve kterém žádnou postavu nelze obvinit, protože věci se prostě nešťastně staly. Film, který člověka úplně rozdrásá, bude ho nutit k tomu, aby tu vinu hledal, ale nepůjde to, nepůjde to, a film se bude smát… Tuším, že by mě to velmi vnitřně uspokojilo.
A mezitím, nejvíc kecám, když nejvíc nevím. Pamatuju si stále jednu jistou větu, označuju si ji jako památnou: A ty si, V——, dej něco na ruce, abys nemohla psát takové sračky. Probublává mi od té doby hlavou, čas od času pořád aktuální.
Takže máme spoustu požadavků, ano? A bude to namáhavé. Dáme do toho spoustu sebe. Ale vlastně se to vůbec nemusí podařit. Ano? Budeme se takto snažit pro něco zcela nejistého? To po nás chcete?
Ne, já totiž pořádně nevím co chci. To je ta nejhorší smutná pravda. Je to pro mě stále velmi love-hate. Nedovedu si představit pokračování, které by mě skutečně a jednotně těšilo, protože si nedovedu odmyslet všechny ty strachy a drobná traumata ze svých vzpomínek, které jsou mým jediným materiálem pro modelování možného.
Chtěla bych se už konečně zahojit. A chtěla bych nabídnout zahojení. A chtěla bych, aby právě to byl ten cíl a zbytek se rozhodl a stal samovolně. Nechtěla bych zbytečně kecat a utíkat a vymlouvat se a opouštět a zraňovat. Nechtěla bych se stydět ještě víc.
Největší výhrou pro druhou stranu by bylo vůbec nemít potřebu nějak pokračovat. The only safe option. Přála bych jí to. Jakkoli je to další zvláštní dvojitý pohled na věc.
Stříhala jsem nitky, byla jsem z toho spokojená. A pak, když už to bylo skoro bezpečně pryč, jsem se rozhodla tu poslední místo odstřižení namotat zpátky. Není to přece hloupé. Velmi, velmi hloupé.
Je touha (jen) po zahojení sobecká? Co můžu udělat pro to, aby nebyla? Co můžu dát, abych to vyrovnala? Z toho, co mohu skutečně nabídnout, aby to bylo zároveň pravé. Protože, dám to.
A místnost je krabička s oknama (na sever), úplně stroze kvádrová, má bílé stěny, dřevěné parkety. V krabičce je postel, židle, stůl. Má taky dveře. Za nimi pokračuje byt, v něm jsou další místnosti a lidi a dokonce psi. Byt je v domě, spolu s dalšími byty, dům je v ulici, spolu s dalšími domy… Nad tím vším zítra zase začne den a potom skončí. Jednou si někdo třeba náhodně pomyslí, co že to vlastně bylo za věc, která mi způsobila roky neklidného života, když přece na světě existují tak pěkné kytky.
Rubriky: Poznámky
Štítky: ach, množná moře, Myšlenky, nevyspaná, Noc, Volná otázka
18. 4. 2020Napsat komentář
Není zač
„ “ “ ” ‚ ‘ ‘ ’
‒ — … ¿ ¡
× ÷ ± − ⋅ ≤ ≥ ≠ ≅ ∼ ≈ ≐ ≙
∞ ⁰ ¹ ² ³ ⁴ ⁵ ⁶ ⁷ ⁸ ⁹ ⁱ ⁿ ⌈ ⌉ ⌊ ⌋ ⟨ ⟩
ℕ ℤ ℝ ℚ ℂ 𝔻 𝒟 ℍ ℋ
∧ ∨ ‖ ⇒ ⇔ ⊕ ⊻ ¬ ∀ ∃ ⊢ ⊨ ⊧
ƒ ℱ ∫ ∑ ∏ √ ∛ ∘ ∎
∅ ∈ ∉ ∩ ∪ ⊂ ⊆ ⊃ ⊇
µ δ Δ λ α β γ
© ™ ® • ← ↑ → ↓ ↔ ✓
„ “ “ ” ‚ ‘ ‘ ’
– — … ¿ ¡
× ÷ ± − ⋅ ≤ ≥ ≠ ≅ ∼ ≈ ≐ ≙
∞ ⁰ ¹ ² ³ ⁴ ⁵ ⁶ ⁷ ⁸ ⁹ ⁱ ⁿ ⌈ ⌉ ⌊ ⌋ ⟨ ⟩
ℕ ℤ ℝ ℚ ℂ 𝔻 𝒟 ℍ ℋ
∧ ∨ ‖ ⇒ ⇔ ⊕ ⊻ ¬ ∀ ∃ ⊢ ⊨ ⊧
ƒ ℱ ∫ ∑ ∏ √ ∛ ∘ ∎
∅ ∈ ∉ ∩ ∪ ⊂ ⊆ ⊃ ⊇
µ δ Δ λ α β &gama;
© ™ ® • ← ↑ → ↓ ↔ ✓
Něco postrádáte ⇒ komentujete.
Kratší odkaz misto.9e.cz/copy.
Věci
POSTAVY
dcera vzhledem k P.
družka vzhledem k P.
nedcera vzhledem k P., dcera družky
nevnučka vzhledem k P., dcera nedcery
P., sestra a sestřenice nevnučky, manžel nedcery ve zmínce
1 — Dveře _________________________________________________________________________________
Dcera v šedém triku se dvěma kříži, jedním vzpřímeným a druhým obráceným, družka ve svetru, nově příchozí nedcera a nevnučka v kabátech.
NEDCERA Dobrý večer, ahoj.
NEVNUČKA Dobrý večer.
DRUŽKA Ahoj.
DCERA Dobrý večer.
NEVNUČKA Ahoj.
rozpačitě smutné pohledy, třesení rukou
2 — Obývací pokoj __________________________________________________________________________
Na stolku a gauči papíry a různorodé předměty, v rohu tři sloupce knih, u zdi napůl vyprázdněná otevřená knihovna, na zdi obrazy.
DCERA Tak tady, můžete si vzít, co chcete… chabě mávne ke knihovně
DCERA Obrázky… obejde stolek a podává rám, na něm je srovnáno několik papírů
DCERA Našli jsme tohle.
DCERA Akorát ten portrét, ten portrét bych si chtěla nechat, jestli můžu.
NEVNUČKA Jasně, určitě.
DRUŽKA Je si hrozně podobnej.
NEDCERA To už je taky dávno…
NEDCERA Hele, Lecha jarní. To už ani nevím, kdys dělala.
NEVNUČKA To si pamatuju.
NEDCERA Jo? Tos ještě pořádně neuměla psát.
NEVNUČKA Ts, uměla, nemám obrácené J, podívej.
Prohlížejí si obrázky, pak je odloží na stolek. Nedcera s nevnučkou přejdou ke knihovně. Každá začne z jedné strany, procházejí knížky, občas nějakou vytáhnou a prolistují, občas položí na zem. Pak se vymění.
NEVNUČKA Můj profesor by měl mít radost, já normálně poznávám tituly.
Dcera sedí na gauči a probírá se věcmi na stolku.
DCERA Taky jsme objevili tohle: otevírá krabičku se štosem papírů
Nedcera se dívá, o co jde.
DCERA Znáte to? Sepsal vzpomínky.
NEVNUČKA Jo, pamatuju si, že o tom mluvil.
Nedcera vytahuje „Námět na knihu nebo film“ a starou pohádku.
DCERA Říkala jsem si, že by se to mohlo vydat.
DCERA Podělili bysme se o náklady.
DCERA k nevnučce Je tady spousta knih o umění.
DCERA k nevnučce Nelíbilo by se ti tohle? podává jí vetchou papírovou slohu s nápisem Slovenské lidové ornamenty
NEVNUČKA Asi ne, díky.
NEDCERA A tohle nechceš? podává nevnučce knihy Vždyť to jsou taky pěkné věci.
NEVNUČKA No jo, ale s tím, kolik toho je, kolik mám místa v knihovně a jak moc čtu…
NEVNUČKA Vlastně nečtu.
DCERA Tohle jsem si odložila. k nevnučce Nechtěla bys to?
NEVNUČKA bere si knihu No… a… odložila jste si to, že vás to zajímá, nebo jak to myslíte?
DCERA No, já bych si to přečetla.
DCERA Ale až někdy. Teď nemám moc čas.
NEVNUČKA Tak to jsme na tom asi podobně.
NEDCERA Jedna byste mohly začít, myslet na to a pak to předat dál.
NEVNUČKA A kdo začne?
DCERA Já bych asi až později.
NEVNUČKA Aha. Tak já na to budu myslet…
Nevnučka se od knihovny přesune na zem a přerovnává hromady knih.
NEDCERA překročí ji Co děláš?
NEVNUČKA Já už jsem skončila a teď to protřizuju. Je toho fakt moc. vrací knihu zpátky
NEDCERA Ty to vracíš?
NEVNUČKA Snažím se uvažovat prakticky. Tolik toho nepřečtu, ani to nemám kam dát.
Nedcera ještě chvíli prochází knihovnu, pak se přidá k nevnučce na zemi.
NEDCERA Budeme číst tohle… váhá, pak několik knih opět zasouvá do police
DRUŽKA Ale vždyť si to vemte.
NEDCERA Abysme ale zase nezahltily náš regál.
Dcera je trochu zoufale pozoruje.
DCERA No, a na gauči jsou vtipy.
DCERA Nechcete vtipy?
3 — Pracovna ________________________________________________________________________________
Pracovní stůl s mnoha šuplíky, police s knihami a různými předměty, na posteli narovnané košile a další prádlo, u postele noční stolek, v rohu křeslo, na zdi obrazy.
Nedcera s nevnučkou se chvíli dívají, pak začnou vysouvat šuplíky.
DRUŽKA Takových věcí, pěkných. Něco už dneska vůbec nejde sehnat.
DRUŽKA Tohle všechno používal.
DRUŽKA Představa, že to všechno leží v kontejneru…
Nedcera objeví čtyři kalkulačky.
NEDCERA Máte kalkulačky? Se sestrou?
NEDCERA ke družce a dceři Obě odchodily gympl s mou kalkulačkou z vejšky.
NEVNUČKA Já už to nepotřebuju, teďka mám.
Družka se ohýbá za noční stolek a vytahuje ze zásuvky lampičku. Přijde k pracovnímu stolu.
DRUŽKA Takovou lampičku jsem našla. ukazuje nedceři
NEVNUČKA dívá se na lampičku
DRUŽKA znejistěna Chceš ji? Vem si ji. podává lampičku nevnučce
NEVNUČKA Ne, nechci, dobrý.
Družka stále nabízí.
NEVNUČKA Fakt ne.
DRUŽKA po chvíli pokračuje Dám si ji do pokoje.
DRUŽKA Škoda, že se mi nevejde na ten stolek.
NEDCERA To by chtělo klips nebo něco. Jako takovýty na čtení.
DRUŽKA No.
Nedcera na polici nachází slaměnou sošku koně.
NEDCERA A tady je ten koník. Ten s ním byl taky všude. k družce Už v tom bytě v Kohoutovicích. Pamatuješ?
DRUŽKA No… prohlíží si koníka
NEDCERA Nechceš si ho vzít?
Družka si dál prohlíží koníka, trochu smutně.
NEDCERA Tak si vem koníka, mami, ať máš památku na P. Někde si ho vystavíš.
zpátky u nočního stolku
DRUŽKA A budík. k nevnučce Nechceš budík?
NEDCERA bere budík do ruky
NEVNUČKA Ne…
NEVNUČKA Počkej, to svítí?
DRUŽKA No, v noci to svítí.
NEVNUČKA bere si budík od nedcery Tyjo, že bych si to vzala…
Nedcera se na nevnučku nepřesvědčeně podívá.
NEVNUČKA Já jsem takovej noční potřebovala.
NEVNUČKA Akorát není moc dobrý to sledovat, když nemůžeš usnout. hledá zapínací tlačítko a nejistě si budík prohlíží
DRUŽKA a NEDCERA souhlasně No to teda není.
Nevnučka rozsvítí hodiny, všímá si, že mají kabel i baterku.
NEVNUČKA nerozhodnutě Já si to fakt vezmu.
NEVNUČKA To bude zlo.
4 — Kuchyň, předsíň a obývací pokoj _____________________________________________________________
Dcera, družka a nedcera v kuchyni, nevnučka rovná věci v obýváku.
DRUŽKA Pojďte se podívat ještě sem…
DRUŽKA k nevnučce Nechceš nějakej hrnek?
NEVNUČKA To asi fakt ne.
Nevnučka se dívá na bedýnku s nádobím stojící vedle bedny s knihami.
NEVNUČKA k nedceři Proboha, na co máš ty talíře?
NEDCERA přichází To má babička.
NEDCERA ke družce Ty dečky k tomu chceš taky?
DRUŽKA Já jsem to tím jenom proložila, aby se to nerozbilo.
NEVNUČKA prohlíží si předmět pod bílou plachtou A co je tohle?
NEDCERA Obraz.
DCERA Já jsem tady taky našla rádio. A nemohla jsem ho pořád zapnout.
DCERA A potom přijdu a slyším něco šumět, a ono je to to rádio.
NEVNUČKA prohlíží si plakát na stěně Vezmu si mapu.
NEVNUČKA Jak moc se změnily hranice od roku 1991?
DCERA přichází, dívá se na mapu Je tady ještě Československo…
DRUŽKA z kuchyně Nechcete mikrovlnku?
NEDCERA No, my už jsme se tomu úspěšně vyhýbali tak dlouho… Takže asi nechceme. Však ono to taky není úplně zdravý.
DRUŽKA Hm.
Nevnučka přichází do kuchyně, všímá si na stole kravaty a obrací ji lícem nahoru.
DRUŽKA Tohle měl od tebe… nebo od sestřenky?
NEVNUČKA Ode mě.
DRUŽKA Tak si to vem. Budeš mít něco po P.
NEVNUČKA Díky, spíš ne.
NEVNUČKA Myslím, že už toho po P. mám fakt hodně.
Družka s dcerou prochází věci v šatně. Vytahují masážní pás.
DCERA Hele, tohle je taky dobrý.
DCERA Já jsem to našla, a pak jsem to zkoušela, ale když jsem si to oblíkla, tak jsem nemohla dýchat.
DCERA Nechceš to?
DRUŽKA bere si pás No to já už ale tuplem nebudu moct dýchat.
DRUŽKA Teď ti mám takovej provinilej pocit, když jsme tady byly s holkama uklízet, asi jsme od toho vyhodily nádstavnej pásek.
NEDCERA dívá se na ně To je jedno, to se dá dodělat.
Všichni zpátky v obývacím pokoji.
DCERA No jo, tak co ještě…
NEVNUČKA bere ze stolku obrázkovou knížku s fotkou Paříže a rozkládá ji Hele, to by se mohlo líbit sestře!
NEVNUČKA To jsou pohlednice, to je dobrý.
NEDCERA dívá se nejdřív skepticky, potom zaujatě To by mohlo. k dceři a družce Ona je sestra takovej milovník Paříže. Pořád by tam chtěla jet, ale táta nemá rád Francouze.
NEDCERA Tak to má slíbené za maturitu.
Všichni v předsíni.
DCERA Ještě nějaké věci jsou ve sklepě, to budu muset probrat.
DCERA A je tam i psací stroj, takový ten starý. hledá v telefonu fotku, ukazuje
DCERA Nechcete psací stroj?
NEDCERA a NEVNUČKA Ne…
DCERA Já vůbec nevím, co mám s tím vším dělat.
DCERA Ještě se poptáme, jestli by to třeba nechtěli v divadle, nebo pro nějaký retro film. Nebo tak.
DRUŽKA Já mám známého, co vykupuje starožitný nábytek.
DRUŽKA Tohle není moc nábytek, ale třeba by nás někam odkázal.
DCERA A ty knížky do nějakého antikvariátu.
NEVNUČKA Oni už to nikde nechcou. A ani se to skoro nevyplatí.
DCERA Tak aspoň ty naučné slovníky. To jsme pořád používali, když jsem byla malá.
DCERA Byla by to škoda, jsou fakt pěkné.
DRUŽKA Nebo teďka se dá taky zavolat takové službě, oni si odváží knížky, a berou prej všechny knížky, a pak to vozí po nemocnicích, domovech důchodců a tak.
NEDCERA To by bylo dobrý, no.
DRUŽKA Však ještě taky sousedi si třeba něco odnesou.
NEDCERA k nevnučce Jak to poberem?
NEVNUČKA Nevím, šla bych na víckrát.
NEDCERA Nebo můžu přijet s autem.
DRUŽKA Kde stojíš?
NEDCERA No, daleko ne, ale je to až na konci parkoviště.
5 — Auto, ulice a družčin dům _________________________________________________________________
Nedcera zastavuje před domem.
NEDCERA k nevnučce Pomož babičce s věcma, jo?
NEVNUČKA Ok.
Všichni vystupují z auta. Nedcera otevírá kufr, dělí si tašky.
Nevnučka se otočí s taškou na rameni. Ozve se melodie.
NEVNUČKA To je to rádio! otáčí se tam a zpátky, síla zvuku rádia se mění
DRUŽKA No to je dobrý.
Družka a nevnučka stoupají po schodech. Družka nese batoh, kabelku a zabalený obraz, nevnučka krabici s nádobím a tašku s rádiem.
DRUŽKA odemyká, vstupuje do dveří a opatrně pokládá obraz Je to…
DRUŽKA Je to takový divný brát si domů…
DRUŽKA … víš, jak to myslím…?
NEVNUČKA Vím…
obě rozpačitě stojí
DRUŽKA Počkej, ještě ti dám čokoládu… zmizí v kuchyni a po chvíli se vrátí s velkou tabulkou
DRUŽKA Na, vem to domů. To je od dcery.
NEVNUČKA Eh, tak dík.
obejmou se, obě trochu smutně:
NEVNUČKA Tak ahoj.
DRUŽKA Ahoj.