Byla dítětem oslav. Stála skoro v centru dění, ačkoli se spíš jen dívala. Někteří lidé ji chvíli obdivovali, a pak si sedli. Sledovala je, jak se baví, a pila. Mluvili přes sebe, o všem možném. U toho něco jedli a hlasitě cinkali příbory, snad aby bylo toho hluku víc. Pak postupně odkládali své talíře a vidličky na stůl mezi jiné věci. Byly tu skleničky od vína, sfouknuté svíčky na kraji dezertového talířku, drobky dortu vedle džusu, korková zátka. Čísi foťák, který toho večera ani jednou nemrkl.

Zůstala, dokud všichni neodešli. A ani potom se nepohnula. Jen upustila první okvětní list.