Má tak úzký hrudní koš. Úzký a dlouhý, naprosto odlišných proporcí. Pracující stroj, který se rozechvívá každým vydechnutím. Neustále udržovaný v chodu, roztápený vlastní energií. Zavřený do železné klece. Přes tenkou kůži se prsty dotýkám mechanismu jeho bytosti. Tepe v něm. Držím ho mezi koleny, dokud se mi nevysmekne, prahna po něčem.

Je tak živý. Když jej sevřu, svírám celou jeho existenci.