Aby to bylo praktické.
Abych mrkla a obrazy se uložily. Abych máchla rukou a ve vzduchu vyobrazila svou představu. Posunula ji stranou. Vyvolala jinou. Nechala ji zmizet.
Aby se všechno dalo propojit, kontextově, asociačně. Aby se k tomu dalo lehce přistupovat a procházet tím. Aby to bylo a nebylo systematizované. Aby nebylo odnikud nikam daleko. Aby bylo dost místa pro všechno. Aby to bylo rychlé, a zase zpomalitelné.
Abych mohla obsah různě transformovat, pozměňovat, mrazit a sdílet. Plnit jím prostory, organizovat, reorganizovat, dezorganizovávat.
Aby fungoval zoom. Z vnějšku; zdálky – zblízka; zevnitř, do jednotlivých vrstev a tak. Aby se dalo dovnitř vstoupit. A celé zase vidět z různých úhlů.
Aby bylo mnohem snazší odvozovat a vyvozovat, dávat si věci do souvislostí, dostávat se k nějakým závěrům, rozvíjet nápady, uskupovat je, hlídat a zachovávat.
Abych mohla jenom sedět a přemýšlet a kolem mě by pluly mé myšlenky, měnící se, živé.