Má tak úzký hrudní koš. Úzký a vyhublý, naprosto odlišný. Hrkotavý stroj, který se rozechvívá s každým vydechnutím. Ještě stále udržovaný v chodu, stravující vlastní energii. Vymezený železnou klecí. Přes tenkou kůži se prsty dotýkám mechanismu jeho bytosti. Tepe v něm rychle. Držím ho mezi koleny.
Svírám jeho existenci a snažím se ji pohladit.