Tohle bylo divný.
Nevím, kdo jsem.
Mohu být spoustou věcí.
Mohu být kýmkoli?
Čím dál častěji mám pocit, že ano.
Jistě, některé věci nemůžu dělat. Nemůžu se moc vzdalovat od úrovně mých schopností, ani jedním směrem. Ale v její blízkosti…
Jako bych ve výsledku těkala. Něčím se stala a potom tím zase nebyla. Probouzela se ze sna do sna a neměla nic, k čemu bych se skutečně vrátila. Jako bych si pořád něco nemohla vybrat kvůli zahlcení mnoha možnostmi. Všechno dělala neúplně, jenom to letmo zkusila, naznačila směr, a pak odešla k něčemu jinému.
Jako bych neexistovala.
Potřebuju se.